ČESKÉ ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ OČIMA ÚZEMNÍCH PLÁNOVAČŮ: POKRAČOVÁNÍ EROZE STARÝCH POŘÁDKŮ NEBO ROZENÍ NOVÉ DOKTRÍNY?

Jan Šlemr

Studie si klade za cíl vykreslit to, jak se prostředí českého územního plánování vyvinulo od konce osmdesátých let minulého století, přes období politicko-ekonomické transformace a do jaké podoby se dnes ustálilo. Stav sebeuvědomění a vnímání posunů profesních hodnot je zjišťován metodou nestrukturovaných rozhovorů s plánovači. Téma hodnotové orientace a praktických metod práce architektů věnujících se územnímu plánování v kontextu vývoje společnosti je v rámci České republiky neřešené a případně se omezuje na sporadické příspěvky o roli architektů v procesu investiční výstavby a tvorby měst, ovšem nikoli v plánovacím rozměru celospolečenské politické akce, ale s důrazem na jejich spíše estetizující roli. Obdobné diskuze zpravidla nevybočují z modernistického rámce chápání profese plánovače jako jisté nepříliš svébytné odnože architektury.